Čas je v poslední době to co řeším nejvíce a věřte mi, že jim nerada plýtvám. A to ani při pečení skvělých dobrot, které všichni tak milují.
Dnes ráno, když jsem se zeptala syna, co by si dal na snídani, mi po dlouhém přemýšlení oznámil, „mami já chci palačinky“.
Upřímně, doufala jsem, že si dá míchaná vajíčka, která tak miluje. No nic.
Představa vztekajícího a hladového malého človíčka, kterého ještě ke všemu potřebuji narvat do auta a tahat po úřadech a chtít po něm aby byl poslušný chlapeček mě dostala…..
Nemělo cenu mu to rozmlouvat a tak jsem se pustila do práce. Mléko, vajíčka, mouka…… poloviční dávka receptu na palačinky to zachrání, recept znám nazpaměť (dělám ho velice často a dávku většinou zdvojuji). Žádné zdržování, ve skříni hledám největší pánvičku co mám …. A hurá do toho…. za 15 minut je hotovo.
Krásný pocit, s klidným svědomím jsem si šla dát zaslouženou sprchu a relativně na čas jsme opravdu odjeli.
A jak to máte vy? Zježí se Vám vlasy na hlavě, když Vám děti oznámí, že by rády palačinky?